Vím, že jsou dva nesmiřitelné tábory a dva naprosto odlišné pohledy na záchranu psů z ciziny:

a) zachráním, co teď momentálně vidím, každý zachráněný život dobrý, pes jako pes.
b) i když mi to srdce trhá, přemýšlím dopředu, jestli záchrana neublíží víc, než pomůže.

V současné době se na mne obrací alarmující počet lidí, kteří chtějí dovážet toulavé křížence z ciziny, kde je jim jich líto (Chorvatsko, Srbsko, Kosovo, Albánie, Maďarsko, Slovensko, Řecko a jiné destinace). Žádný z těchto lidí, kteří se obrátil na mne neuvažoval o tom, že by si zmíněného zachráněného psa chtěl ponechat, ale sháněli útulky či depozita, která se o psy postarají za ně. Nebylo výjimkou, že zachránce přecenil síly, dovezl více psů do města a tam je vypustil do plného provozu, případně uvázal před české útulky nebo tam skončili, když majiteli utekli.

I když mám velké pochopení a soucit s každým zvířetem a chápu, že psím očím se těžko odolává, sdělím své důvody, proč to nedělat.

1) psi, kteří žijí na ulici, si nepoměrně hůře zvykají na omezení plotů či v bytě. Mnozí z nich jsou pohodoví, když jsou hladoví a přijdou se s vámi pomazlit, ale nejsou zvyklí na manipulaci při ošetření, zvykají si těžko v bytě, zejména, když jsou tam ponecháni o samotě a jsou chronickými útěkáři. Vím, že ne všichni, ale s tímto je třeba spíše počítat, dlouholetá svoboda se na nich podepsala.

2) útulky u nás jsou přeplněny, v současné době je situace naprosto kritická, v době dovolených lidi psy jen vyhazují a poklesnou adoptovaní. Pokud je útulek přeplněn a je vyhlášen stop stav, naplní se zakrátko i karanténní kotce okolních vesnic a zastaví se odchyty. Psi hynou pod koly aut, rukou myslivců a těch, co si jimi vylepšují jídelníčky.

3) Přeplněné útulky jsou  postaveny před zoufalou situaci:   nemají místo a v útulku mají stará, problémová nebo neumístitellná  zvířata třeba několik let. Komu dát šanci na život? Mladému, bezprizornímu zvířeti z ulice, nebo nechat dožít toho v útulku a tuláka nechat napospas osudu venku? Dělat probírky, utrácet, i když to de facto dělat nesmí? Každý má jen omezenou kapacitu. To, že někde veřejně vyhlásí, že zvíře utratí, když se neudá, což jim v cizině umožňuje zákon, neznamená, že u nás se tak někde neděje, jen je to potichu.

Zkuste kontaktovat především útulky místní, někde to zdaleka není tak horké, jak se prezentuje, což neznamená, že jinde to katastrofální není, ale bez koncepčních úprav v té zemi je to k ničemu - jako přelévání vody lžící a zhoršování situace u nás. Publikujte o tom, foťte, kontaktujte ochranáře, podpořte jejich petice, pište diplomatům, sponzorujte jejich útulky, starejte se o to, jaká mají koncepční řešení, ale nedovážejte odtamtud psy, protože to není řešením, pokud nenásleduje řešení koncepční. Je to jen utišení vašeho svědomí a soucitu za cenu, že to hodíte na někoho jiného a zhoršíte situaci našich zvířat a za každého jejich zachráněného psa tam nastoupí stovky dalších.

4) Za každé roztomilé štěňátko, kterým obdaříte útulek, se patrně oddálí nebo znemožní najít domov jinému, staršímu psu, co tam již marně delší dobu čeká a na kterého by přišla řada, až ti krásní, mladí a roztomilí jsou rozebráni. Počet lidí ochotných si adoptovat útulkáče je zoufale malý, tito lidé se bohužel množí pomaleji, než ti psi a mají již doma nějakého psa a obsazeno z většiny případů.

5) Jestliže se situace začne řešit právní cestou úpravy zákonů, patrně ČR půjde nejsnazší cestou, a to sice, že utrácet legálně nadpočetné psy se povolí i zde, jestliže se stále budou pumpovat další a další. Ochota ke změnám, tedy důsledně evidovat psy a pokutovat majitele a kastrační programy, moc populární nejsou.

6) Z jižních destinací nutno počítat i s promořením srdečními červy, leishmaniózou, babesiózou a jinými parazitárními a bakteriálními lahůdkami, které zde ještě nemáme nebo jen omezeně, díky těmhle aktivitám ale mít budeme. A to zejména již tak napadená zvířata, která již nelze vlastně vyléčit. V poslední době se velmi rozmáhá i vzteklina a přímo ze zasažených oblastí záchranáři zvířata vozí k nám.

Prosím, přemýšlejte, než vám rozum zatemní soucit a když už si berete psa z ciziny, postarejte se o něj sami. Dobře však zvažte, jestli jste schopni zajistit pevný a vysoký plot, který nepřešplhá nebo nepodhrabe, jak budete řešit separační úzkost, když ho zavřete do bytu, bude výt, pomočovat se a demolovat věci ap a jestli máte dostatek peněz na léčbu psa.

Útulky praskají ve švech. Jestliže náš stát nepřijme co nejdříve legislativní změny, které majitele přimějí ke zodpovědnosti, je jen otázkou času, kdy se legálního utrácení pro nadpočetnost po x dnech zvířete v útulku (viz video níže) dočkáme i u nás. Nezhoršujte proto situaci v našich útulcích přívalem dalších nechtěných psů!

Až si upravíme situaci u nás tak, aby se útulky začaly vyprazdňovat, tak jako např. v Německu, můžeme pomáhat potřebnějším a dovážet si toulavé křížence, ale zatím ten čas nenastal a tímto počínáním bychom se zakrátko mohli dostat do stejné situace, ve které jsou státy, kde zvířata litujete a máte tendenci je sem dovážet ze soucitu.