Dobrý den, pokud je hluchota vrozená, často  je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci nebo nedostatek melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha, bohužel, s tím se nedá nic dělat, je třeba se přizpůsobit reálným možnostem daného psa.

Mám nyní také hluchého psa, nalezence, křížence kokra, který po třech letech ohluchnul stářím, takže na stará kolena s ním cvičíme na pantomimické povely. Pokud by se jednalo o štěně, u štěněte to budete mít s nácvikem jednodušší. 

Nemusíte se toho nijak bát, není to zas tak kritické, jak to vypadá. Většinou ani vám, ani okolí nepřijde, že pes má nějaký handicap. Když s ním budete cvičit na normálním vodítku, vymyslete soustavu cukacích signálů, které budou značit povely jako ne, ke mně, zůstaň, sedni. Mimické a pantomimické signály jsou standardní výcvikové, ty jsou ozkoušeny a pes se jim naučí dříve, než slyšící pes pochopí z řeči, co znamenají.

Tady www.dejavu-clanky.estranky.cz/clanky/pes/vychova-a-vycvik-psa---nacvik-povelu-sedni_-lehni-a-vstan jsou ty standardní, ale vy si můžete vymyslet klidně jakékoliv jiné, které budou vyhovovat vašim potřebám, ale měli byste se na nich ujednotit, abyste je používali shodně celá rodina. Cvičitel Ivo Eichler doporučuje např. u nácviku lehni mávnout psovi před čumákem směrem k zemi a současně ho stáhnout pomocí vodítka dolů, časem se u něj vytvoří reflex a bude zalehávat na prosté mávnutí, nezapomeňte ale na pochvalu, jakmile to učiní a na pamlsek.  Mávnutím proti čumáku a zatlačením druhou ruku na psovu záď se může vytvořit signál pro sedni. Přivolání se může provádět např. mávnutím jedné nebo oběma rukami.

Nejproblematičtější oblast je přivolání. Buď je třeba psa venčit pouze na vodítku, zvláště, když je hodně temperamentní a hrozí vybíhání do vozovky, případně při venčení pro přivolání lze využít elektrický obojek. Elektrický obojek je užitečný, ale musí být seřizovatelný a na tu nejmenší vibraci, úplně stačí velmi lehké brnění, jen aby si pes všiml a to se musí ozkoušet, aby se pes nelekl, u hluchých psů je zvýšená lekavost na podněty, které nemají šanci včas vnímat sluchem a překvapí je, na to tedy pozor a pochopitelně už vůbec ho to nesmí bolet. Zkoušejte zásadně na uzavřeném prostoru zahrady nebo výběhu, kde nemůže utéci, nejlépe pod dohledem cvičitele. Obojky upravené na míru dělají třeba tady www.vycvikove-obojky.cz  - ty kupované někde v obchodě mají seřizovací prvky zataveny v plastu, to je k ničemu, je lepší to koupit u někoho, kdo to umí seřizovat dle vašich potřeb.

Mnoho hluchých štěňat se rodí u bílých boxerů a argentinských dog, dále se vyskytují u dalmatinů a australských ovčáků takže na jejich klubových stránkách můžete učinit dotaz předsedovi klubu, ať vám dá kontakt na majitele hluchých psů, kteří je cvičili, abyste se poradila. Nevím, odkud jste, ale určitě by vám poradili třeba www.pomocnetlapky.cz , kde mají zkušené cvičitele psů pro handicapované, díky tomu umějí přizpůsoit výcvik dle přání a potřeb klienta a já i věřim, že dle potřeb psa. Umí výcvik hezky rozfázovat a je to o něčem jiném než zupácké způsoby některých dřevních cvičitelů, vládnoucích psů tvrdou pěstí, pokud byste na nějaké takové narazila na vašem cvičišti, nevěšte hlavu a hledejte dál, nejsou všichni stejní.

Tady máte nějaké povídání www.bilyboxer.info/img/vycvik%20hl.psa.htm a zde www.faunicka.com/index.php?option=com_content&task=view&id=149 je ještě něco o výcviku hluchého psa. Co jsem poznala několik hluchých psů v útulku, většinou bývají velice kontaktní, o to víc, že neslyší, se mazlí. Jen se trochu lekají, když je nečekaně vzbudíte nebo do nich drcnete, tak to chce s citem, lépe když vás předem vidí, pokud spí, jen jemně pohlaďte.

Dana Bočková